Podle našich zkušeností způsobuje největší zašpinění dlaždic stavební činnost prováděná po zhotovení dlážděného krytu nebo úpravy okolních ploch po provedení pokládky. Již jen odprach různých silikátových hmot, lepidel a omítek při rozbalování papírových pytlů může změnit barevný odstín dlaždic. Podstatně horší jsou nálepky hotové malty, tmelů a nebo betonů na betonových výrobcích. Dnešní malty a tmely jsou většinou modifikovány různými pryskyřicemi a odstranění nálepků chemickou cestou je téměř nemožné. Většinou je třeba kombinovat mechanické odstraňování s chemickými čistidly, ale i tak již bude povrch očištěných dlaždic jiný.

Dalším problémem je úprava zahrad a ostatních ploch. Pokud není vydlážděný povrch zakrytý fólií, nelze zabránit znečištění jemnými částicemi hlíny, tj. jílovým prachem. Znečištěné dlaždice dostanou neurčitou nahnědlou barvu a uživatel se může domnívat, že došlo ke "ztrátě barevnosti". Prach z jílu lze odstranit vysokotlakou vodou (nejlépe rotační tryskou), ale čistit se musí každá dlaždice a čištění je dosti pracné. Pokud není striktně oddělena plocha dlážděná od plochy zahradní, je třeba počítat s tím, že čištění ploch bude nutné průběžně vícekrát opakovat. Ke znečištění dochází také z vyvýšených záhonů, ohraničených palisádami nebo obrubníky. Pro výsadbu zeleně a květin se dnes běžně používají pytlované substráty, které obsahují řadu složek, podporujících růst rostlin. Tyto organické látky mohou být vyplavovány na nižší dlážděnou plochu, na které vytvářejí hnědé skvrny nebo hnědý závoj. Tyto skvrny jsou velmi obtížně odstranitelné. Vážné změny v barevnosti dlažeb způsobují cukernaté roztoky, které se uvolňují z některých stromů (lípy, javory), jsou lepivé a vážou na sebe prach ze vzduchu a z obuvi. Dlaždice časem přecházejí do černošedého odstínu. Toto znečištění lze opět očistit tlakovou vodou.

Nejvážnější poškození povrchu betonových výrobků způsobují ropné produkty, tuky a oleje. Ropné produkty (minerální oleje, nafta, petrolej) způsobují skvrny, které v podstatě nelze nikdy odstranit. Časem pouze dochází k vyblednutí skvrn. Rostlinné oleje a tuky sice po čase degradují a přecházejí na ve vodě rozpustné látky, ale doba jejich odbourávání je poměrně dlouhá. Z tohoto důvodu by plochy, vystavené působení minerálních i rostlinných olejů, měly být zhotoveny z jiného materiálu - například z keramických dlaždic, litých pryskyřic a podobně.

Velmi závažná poškození způsobují různé organické a anorganické chemické látky. S těmito látkami by nemělo být volně manipulováno, ale i řada běžně používaných látek způsobuje nevratné vady na povrchu dlaždic. Kyseliny (organické i anorganické) způsobují přímý rozklad cementového tmelu na rozpustné sloučeniny. Betonové výrobky poškozují již velmi slabé kyseliny při dlouhodobějším působení. Nevratné změny na povrchu betonu způsobuje například zelená skalice (síran železitý). Reakcí s cementovým tmelem vzniká hydroxid železitý, který má tmavě hnědé zbarvení a je ve vodě nerozpustný. Jeho odstranění je možné pouze působením kyseliny sírové, což nelze doporučit vzhledem k vlastnostem této kyseliny. Jediným řešením je tedy výměna dlaždic. Vzhledem k tomu, že chemických látek poškozujících beton je velké množství, je nutno každý případ řešit samostatně podle složení působící látky.

Další závadou je růst vegetace ve spárách mezi dlaždicemi nebo tvorba mechů a řas na povrchu dlaždic. Tuto vegetaci lze z dlážděného krytu odstranit chemickými prostředky, ale většinou dochází k jejímu opětovnému růstu. Zabránit a nebo značně omezit růst vegetace na dlážděných krytech je možné pouze vhodnou volbou stavebních materiálů pro zhotovení dlážděných krytů a dokonalé odvodnění nejen povrchu krytu, ale i spodní stavby krytu. Pokud chceme zabránit růstu vegetace, musí být zhotovena spodní stavba a lože dlaždic z materiálu, který neumožňuje růst rostlin. Nejvhodnější je hrubé a jemné drcené kamenivo. Říční i kopané písky obsahují určitý podíl hlinitých částic, které umožňují růst vegetace. Drcené kamenivo tyto hlinité podíly nemá. Důležitá je volba vhodného spárovacího písku. Nejvhodnější je praný čistý křemičitý písek s nulovým obsahem hlinitých částic. Použitím vhodných materiálů pro lože dlaždic a pro zaplnění spár se značně omezí růst vegetace, ale i tak nelze zabránit náletu semen různých rostlin, ze kterých ve spárách vyrůstají rostlinky. Ty je třeba ručně průběžně odstraňovat a nebo preventivně používat postřik chemickými látkami na ničení vegetace.

Povrch betonu lze proti znečištění ochránit, ale opatření je třeba provést co nejdříve po zhotovení dlážděného krytu.

Ochrana povrchu betonu spočívá v jeho impregnaci, která zamezí nasakování kapalin a roztoků do povrchových vrstev betonu. Pro impregnaci povrchu betonu jsou nejvhodnější přípravky na bázi směsi siloxanů. Jedná se o nízkomolekulární látky, které pronikají do pórů v hmotě betonu a zde tvoří krystaly chemicky vázané na hmotu betonu, které póry ucpou. Takto upravený beton se podstatně lépe čistí a prachové částice nevnikají do betonu. Dlážděná plocha musí být dobře odvodněna, aby se na ploše nehromadila znečištěná voda. Odvodnit je třeba i lože dlaždic a spodní stavbu, protože trvale mokré lože dlaždic vede k tvorbě vápenných výkvětů, nebo i hnědých skvrn, a k vyplavování nečistot na povrch betonu. Hnědé skvrny jsou způsobeny vyplavováním sloučenin železa na povrch dlaždic. Také vody z okolních ploch nesmí vytékat na povrch zpevněných ploch. Voda z okolí obsahuje jemné jílové částice, které vnikají do pórů v betonu a způsobují změny barevného odstínu dlaždic.

Pokud chceme, aby byl dlážděný kryt snadno čistitelný po mnoho roků, je vhodné opatřit povrch dlaždic již zmíněnou impregnací siloxany. Proto je impregnování povrchů betonu vhodné také například u plotových stříšek, neizolovaných plotových podezdívek a podobně. I po provedení impregnace se ale nevyhneme pravidelné údržbě dlážděného krytu, protože se po čase ušpiní. Pro údržbu je nejvhodnější vodní tlakový agregát s tlakem vody do 150 barů. V případě ušpinění již zmíněnými cukernatými látkami je vhodné použít čištění slabým roztokem saponátu. Kromě čištění dlaždic je třeba pravidelným zametáním zabránit, aby došlo k jejich znečištění například tlejícím listím spadaným ze stromů. Produkty tlení mohou změnit dlouhodobě barvu dlaždic a vzniklé skvrny jsou velmi obtížně čistitelné. Většinou je třeba vyčkat, až dojde k biologické degradaci těchto látek. K vlastní úpravě povrchu betonových výrobků lze použít impregnaci na bázi akrylátových pryskyřic, nebo na bázi organických sloučenin křemíku, které jsou obecně nazývány silany a siloxany.

K impregnaci povrchu betonu lze použít následující výrobky dostupné na našem trhu:

• EUROLAN TG 2 ( výrobce Dietrmann GmbH ) - bezbarvá, nezmýdelnitelná, alkáliím odolná a silně pojící umělá pryskyřice, která je po uschnutí transparentní a slouží ke zpevnění prášivých a savých podkladů.
• DEITEROL S ( výr. Dietrmann GmbH ) - nízkomolekulární rozpouštědlový hydrofobizační a impregnační prostředek na bázi siloxanů, vodoodpudivý prostředek, který zabraňuje vnikání vody do konstrukce, působí proti vlhkým flekům, provlhnuté zdi, vápenným výkvětům, vyplavenému vápnu, mechovému porostu a ušpinění.
• Alphalith StoneTec IS ( výr. Dietrmann GmbH ) - impregnuje povrch betonových výrobků a zabraňuje ušpinění povrchu od olejů, organických látek, prachu, kapalin obsahujících vodu apod. a je určen pro všechny druhy betonových dlaždic.

Článek dodala a zpracovala společnost PRESBETON Nova, s. r. o.